Zpátky do školy

Aspergerův syndrom

Se začátkem nového školního roku se přede mnou začaly vynořovat docela nepříjemné vyhlídky na maturitu.

Lidé s Aspergerovým syndromem prožívají toto onemocnění různě, ale většina z nás zrovna neskáče radostí nad tím, že musí strávit osm hodin denně v hlučném, přelidněném prostředí, kde jsou společenská pravidla důležitější než školní řád, nemluvě o nutnosti zvládat přesuny z jedné třídy do druhé a pamatovat si, kde má člověk právě být a jaké knihy pro daný předmět potřebuje. Na něco takového jsem se tedy netěšil ani v nejmenším.

V minulém školním roce se všichni učitelé v mém hodnocení zmínili o tom, že si neumím věci dostatečně dobře organizovat, neustále něco ztrácím a zapomínám. Jeden učitel dokonce tyto problémy označil za vážnou komplikaci v přípravě na maturitu... Děkuju vám za povzbuzení!

Pro čtenáře, kteří nevědí, kdo jsem, bych měl uvést, že se jmenuju Luke Jackson, je mi patnáct let a mám Aspergerův syndrom. Aspergerův syndrom je obvykle označován za „lehkou“ formu autismu, i když v mnoha situacích určitě lehký není. Lidé s tímto syndromem mají potíže ve styku s lidmi, s komunikací a představivostí, i když já osobně si myslím, že by se dalo polemizovat o tom, kdo má vlastně potíže. Konec konců docela dobře rozumím sám sobě a ostatním s Aspergerovým syndromem obvykle taky!

Mám šest sourozenců. Tři bratři mají podobné potíže jako já (a jedna sestra je určitě na hranici autismu, i když by mě za tuhle větu přetrhla). Ben je autista a má i lehkou formu mozkové obrny. Joe má lehkou mozkovou dysfunkci (nyní se používá zkratka ADHD z anglického označení pro poruchu pozornosti s hyperaktivitou), Mat má dyspraxii, dyslexii a mnoho projevů autismu.

Do školy se mi po prázdninách vůbec nechtělo. Od návratu do školy mě odrazovala i myšlenka, že většina učitelů a možná i někteří spolužáci mě uvidí, jak bloumám okolo našeho domu s videokamerou, a budou tlachat o naší rodině. Jsem rád, že se lidé díky mému přispění víc dozví o autismu i AS, obecně rád pomáhám, komu jen můžu, ale uvažoval jsem, jestli mi nebudou ve škole kvůli tomu spíše dělat potíže. Na druhou stranu nemám prakticky žádnou představivost, takže nechápu, jak by se miliony lidí dívat na stejnou věc jako já. Autismus rozhodně má nemálo pozitiv.

Vlastně si myslím, že Aspergerův syndrom má spoustu výhod, ale musím připustit, že ve škole jich mnoho nenacházím. Pro dítě s Aspergerovým syndromem je totiž škola místem, kde zažívá zmatky, muka a tvrdou kritiku všeho, co je na něm výjimečné. Zkusím popsat, jak vypadá škola z pohledu dětí s AS.

Sedíte pohodlně? Zavřete oči a představte si, že vcházíte do místnosti, kde se mísí tolik vůní a pachů, až máte pocit, že vám pukne hlava. A teď si představte, že sedíte uprostřed těch vůní a pachů a někdo přitom škrábe nehty o tabuli, šustí sáčkem s brambůrky nebo dělá jiný hluk, který vás děsí. Mezi těmito zvuky se ozývá nepříjemná změť hlasů spousty lidí kolem vás, mluví cizím jazykem a občas na vás pohlédnou, přičemž očekávají, že jejich nepochopitelným výrokům rozumíte.

Ještě pořád vám to jde? Teď když máte obraz celého toho potěšení z nejrozmanitějších smyslových zážitků, představte si, že vám nad hlavou bliká lomené fluorescenční světlo, z něhož vás bolí hlava. Sedíte na nepohodlné tvrdé židli vedle cizích dětí, kteří z vaší přítomnosti očividně nemají radost. Celou dobu na smysly útočí jeden podnět za druhým, vy nevíte, co se s vámi děje, ale s naprostou samozřejmostí se od vás čeká, že se pokusíte porozumět spoustě naprosto nelogických témat, a ještě se v chování přizpůsobíte těm cizincům okolo sebe. Těžké, že?

Tak, teď jsem zpátky ve škole, mám malý diktafon, abych si mohl nahrát, jaké domácí úkoly mám udělat, a nemusel si to psát. Docela to zvládám. Přesuny mezi třídami jsou pořád mojí noční můrou, ale v maturitním ročníku se přece jen cítím trochu lépe, protože jsem si některé předměty mohl vybrat sám. I nadále však pořád počítám hodiny, kdy budu zase zpátky doma u počítače a bude mě obklopovat hluk mých autistických bratrů doprovázený hardrockovou hudbou.

Pokud tento článek čtou nějací učitelé, vyzkoušejte si můj experiment a měřte nás PROSÍM mírnějším metrem (myslím, že to je ten výraz, který znamená „buďte k nám shovívavější“). Zkuste pochopit, že lidi s Aspergerovým syndromem sice vypadají „normálně“ (ha – kdo rozhoduje, co to znamená?), náš život a život rodičů dětí s Aspergerovým syndromem obecně není vůbec jednoduchý. Však i ta prosazovaná normálnost jistě někdy bývá strašně namáhavá.

 

Autor: Luke Jackson, Luke má svou webovou stránku na adrese www.lukejackson.info

Zdroj: Tento článek byl publikován v anglickém originále na webovém portálu BBC věnovaném lidem se znevýhodněním – Ouch: www.bbc.co.uk/ouch - a bez souhlasu BBC jej není možno dále šířit. Česká verze připravena díky pomoci dobrovolníků dobromysl.cz - překlad Lucie Šnytová, redakce Dagmar Brejlová.




Související články

Musím dneska do školy?
Zdá se, že nepsaným zákonem školy je, že každý se musí přizpůsobit a podřídit. V oblékání. Ve způsobu vyjadřování. V chování. Taková pravidla jsou pevně ukotvena v samotném srdci vzdělávacího systému. celý článek

Luke Jackson: Moje rodina a Vánoce
Vyhlašuji soutěž pro výrobce hraček a her! Vyrobte hračku, která je odolná proti Joeovi! Kdyby měl být Joe ohodnocen na stupnici hyperaktivity od jedničky do desítky, získal by určitě jedenáctku… celý článek

Slavní lidé s autismem a Aspergerovým syndromem
Ford, Newton, Beethoven, Jefferson, Einstein, Twain, Tesla, Jung, Nietzsche, Mozart, van Gogh, Kafka, Warhol, Dylan, Gates... celý článek

Jak rozpoznat Aspergerův syndrom
Jak si někdo může být jistý, že je člověkem s nerozpoznaným Aspergerovým syndromem? Existuje nějaká pomoc pro dospělého jedince s touto diagnózou? celý článek

Co je Aspergerův syndrom?
Aspergerův syndrom je druhem autismu – postižení ovlivňujícího způsob, jakým se osoba dorozumívá, a jak reaguje na jiné osoby. Aspergerův syndrom a autismus mají mnoho společných rysů.. celý článek