O klasifikaci mentální retardace


Již Robert D. Laing upozorňoval, že jednu skutečnost je možno popisovat z různých hledisek. Různé popisy jedné skutečnosti mohou dát vzniknout zcela odlišným teoriím a tyto teorie mohou vést ke zcela odlišnému chování k této skutečnosti. Jinými slovy, způsob, jakým si skutečnost vysvětluji podmiňuje způsob, kterým se k ní chovám. Laing, který velmi kritizoval psychiatrický slovník, uváděl, že lidskou bytost lze vnímat jako organismus, nebo jako člověka. Z běžné zkušenosti je zřejmé, že máme tendenci chovat se jinak k organismu než k člověku. Pohlížíme-li na lidskou bytost jako na organismus, vidíme soubor fyziologických pochodů a hormonálních změn, díváme-li se na stejnou bytost jako na člověka, vidíme emoce, city, radost, smutek a namísto množiny fyziologických parametrů vidíme někoho, kdo nám je v mnohém podobný. Proto mi připadá důležité zdůraznit, že „optika“, kterou se díváme na ostatní lidi je rozhodující v tom, jak se k nim budeme chovat a jak se budou oni chovat k nám, protože na naše chování také přirozeně reagují.

Díváme-li se na mentální retardaci optikou Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), přistupujeme k člověku s mentální retardací z hlediska jeho omezení v „adaptivním fungování“ a z hlediska „úrovně jeho intelektu“. Lidi s mentální retardací potom diferencujeme mezi sebou na základě hodnoty IQ, který jim byl změřen testem inteligence. Tito lidé jsou potom klasifikování podle úrovně retardace na lehkou, středně těžkou, těžkou a hlubokou mentální retardaci. Příslušná literatura potom detailně popisuje, jak se lidé na kterém stupni retardace chovají, jakému vývojovému věku odpovídají a někdy dokonce jakou mají životní budoucnost. Obvykle se zdůrazňuje nesamostatnost, ovlivnitelnost (sugestibilita), pomalost, pasivita a další podobně negativní charakteristiky.

Na tomto místě bych rád opět citoval R. D. Lainga, který opakovaně zdůrazňoval, že standardní psychiatrické popisy popisují chování v behaviorálním poli psychiatra. Standardní psychiatrický pacient je tedy funkcí standardního psychiatra a standardní psychiatrické léčebny. Pokud tuto logiku aplikujeme na situaci lidí s mentálním postižením, dojdeme k závěru, že chování, které literatura pro jednotlivé stupně retardace popisuje se objevuje zejména tam, kde je v kontaktu s člověkem s mentální retardací člověk, který takovému popisu věří, v prostředí, které je na základě takového popisu člověka zbudováno. Organizace většiny ústavů sociální péče není skutečně uzpůsobena tak, aby počítala se samostatností, dospělostí, aktivitou a samostatnou iniciativou lidí s mentální retardací.

Přesto již víme, že i lidé s výraznější mentální retardací dospívají, dokáží dosáhnou relativní samostatnosti, mohou být iniciativní, mít svůj názor a chovat se zkrátka jinak, než by se dalo očekávat, kdybychom brali v úvahu jen standardní popis jejich úrovně. Vstupními podmínkami k tomuto stavu skutečnosti je poskytování dostatku podpory v prostředí, které se dokáže oprostit od předsudků, negativního očekávání a dokáže člověku s mentální retardací dát prostor k prožívání zážitků a podnětů, které jsou adekvátní jeho chronologickému věku.

Jestliže nechceme lidi s mentální retardací dále znevýhodňovat budováním negativního očekávání o jejich možnostech, musíme se vyhnout tradiční klasifikaci všude tam, kde její rizika převáží nad jejími zisky (tedy téměř všude mimo zdravotnický kontext). Jestliže mermomocí chceme v sociálních službách lidi s mentální retardací třídit a klasifikovat, pokusme se je raději mezi sebou rozlišovat podle míry podpory, kterou potřebují k tomu, aby mohli žít v běžném prostředí. Pro řešení otázek, které integrace přináší, je to praktičtější a lidem s mentálním postižením to škodí méně.

 

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

Přidat názor či příspěvek k tomuto tématu můžete zde.

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz