Co si musí nechat dítě líbit aneb Integrace na vesnické škole

Škola

Chtěla bych vám přiblížit situaci, která se bohužel v dnešní době děje a

věřím tomu, že není ojedinělá.

Do jedné základní školy na malé vesnici dojíždí se svou maminkou chlapec

s kombinovanou vadou. Jeho intelekt je v pásmu lehké mentální retardace a

přidružená tělesná vada (diparéza) mu vůbec neusnadňuje jeho životní

situaci. Do školy ho vozí maminka, která je také velká bojovnice a jelikož

ji znám osobně a několikrát jsem spolu diskutovali o legislativě,

kompenzačních pomůckách a jiných důležitých věcech co se týká integrace,

má její chlapec po 5 letech školní docházky takřka vše co potřebuje k

tomu, aby se plně adaptoval.

Chci vám proto popsat vývoj jeho integraci v období 5 let:

V prvním roce školní roce si mamimka docházela do školy a nosila svého

syna na wc.

V druhém školním roce si vyběhala a sama zařídila s pomocí speciálně

pedagogického centra a neziskové orginaci speciální lavici včetně

počítače. Na wc pomáhal dítěti školník.

Třetí rok ve škole se počítač přesunul do zadní části třídy a děti ho

používaly na zpříjemnění přestávek. Učivo přibývalo a jelikož nebyl čas na

individuální vzdělávání(dle slov třídní učitelky), maminka trávila s

dítětem čím dál tím víc času u učení, aby dohnali to co se ve škole

nestihlo.

Ve čtvrtém ročníku konečně byla slíbena dítěti asistentka, která měla

pomáhat při vyučování. Asistentka docházela 2xtýdně na 1 hodinu. Vzhledem

k přibívajícímu učivu, to bylo takřka zanedbatelné a domácích úkolů bylo

stále dost.

Nyní v páté třídě má konečně vypracovaný individuální vzdělávací plán a

asistenta na 4 hodiny denně.

Stále je ale spoustu věcí, které jsou šokující např. tělesnou výchovu

vůbec nemá to znamená, že přijíždí do školy později a na tyto hodiny vůbec

nedochází. Některých akcí se vůbec nezůčastňuje a nebo s doprovodem

maminky, která je ochotna ho dovést na předem určené místo, zatím co jeho

třída jede autobusem a jetoho opravdu spousta. Velkou pomoc přineslo

speciálně pedagogické centrum, kdy přes jejich neustálé urgence trvalo

řediteli školy nakonec celých 5 let, než částěčně umožnil chlapci dostat

se do systému námi tak zmiňované INTEGRACE.

Chtěla jsem vám jen otevřít oči, že opravdu vše záleží především na

chtění lidí kolem nás. A já jsem se opravdu přesvědčila, že ředil této

školy nemá zájem něco dělat pro své žáky.

 

JMÉNO AUTORA: Bc. Miluše Macíčková

EMAIL_AUTORA: Macickova.Miluse@seznam.cz




Související články

Úvahy kolem integrace
Integrace je slovo, které skloňují v posledních letech asi všichni zainteresovaní – učitelé, rodiče, úřady, ministerstva. Otázkou je, co ta integrace vlastně je a jak navíc vypadá v praxi. celý článek

Nebojte se svobodně rozhodnout
"Nenechte se odradit skeptickými názory a vyberte to, co bude vašemu dítěti i vám nejlépe vyhovovat." říká koordinátorka programu Škola pro všechny Mgr. Iva Uzlová. celý článek