Integrace v sídlištním gigantu

Downův syndrom

 Míša nastoupila 1.9.2005 do základní školy na sídlišti Černý Most v Praze

14. Škola otvírala ve školním roce 2005/2006 čtyři první třídy a očekávala

96 prvňáků, počet žáků se pohybuje běžně nad 1 000. Je to naše spádová

škola, která souhlasila s integrací dívky s Downovým syndromem. Pan

ředitel před odchodem do důchodu oslovil na mou žádost učitelky a jedna z

nich souhlasila. Začali jsme se intenzivně věnovat, ve spolupráci s SPC

Dítě z Prahy 8, přípravě na integraci. Měla jsem zkušenou asistentku

ochotnou přejít ze Speciální školy na běžnou základní školu a pracovat s

dcerou, Magistrát HM Prahy přislíbil financovat asistentku, a my jsme

1.září přivedli Míšu do školy. Nový pan ředitel v konkurzu "vyhrál" i mou

dceru. Vyšel mi maximálně vstříc a během posledních srpnových dnů bylo vše

připraveno. SPC Dítě, spolupracuje se školou nadále.

 

Skláním se před odvahou paní učitelky, paní učitelek ve školní družině a

všech dalších pracovníků školy, kteří nikdy předtím dítě s Downovým

syndromem neviděli, měli pravděpodobně jen mlhavou představu o všem co je

čeká a šli do toho. Nový školský zákon umožňuje i dětem s mentálním

postižením navštěvovat běžné základní školy, pokud jsou pro to podmínky. A

jak to vypadá v praxi?

 

Míša chodí do školy na všechny hodiny, do školní družiny, dělá úkoly a

všechno ostatní se třídou. Zatím tempu stačí, až to bude na ni moc, pojede

podle individuálního vzdělávacího plánu. Mimo školu má jednou týdně

výtvarnou dílnu a keramiku, dvakrát týdně cvičení v TJ Kyje, logopedii a

rozvoj komunikace. V sobotu plavání. Tedy nabytý týden, jako všechny

ostatní děti. Do 14:00 je v družině, potom jde s bráškou domů nebo ji

hodná paní asistentka odvede na kroužek nebo keramiku. Ale to už není v

její pracovní náplni, na tom jsme se domluvili spolu a ve chvíli, kdy

odejdou ze školy, je jejich cesta na kroužky stejná, jako když požádáte

kamarádku aby vám vyzvedla děti z družiny. Máme za sebou 3 měsíce, nosí je

dničky, občas dvojku ze čtení. Pracuje s běžnými učebnicemi, sešity, píše

perem, počítá s pomocí kostek a těší se, až si sama přečte Včelí medvídky,

před spaním poslouchá Hurvínka, miluje Harryho Pottera .

 

Asistentka s ní pracuje v lavici a postrkuje ji k práci, málokdy se stane,

že něco nemá dodělané ze školy. Paní učitelka, asistentka i děti zvládli

situaci podle mého na velikou jedničku. Je zvykem , že asistentka vede s

rodinou zvláštní komunikační sešit, ve kterém si píšeme to, co považujeme

za vhodné si vzájemně sdělit. Na začátku jsem se asistentkou dohodla, že

mi nebude podrobně popisovat průběh celého dne: "piš mi jen katastrofy",

od staršího syna jsem se také nic podrobnějšího nedozvěděla, tak to

neočekávám ani od dcery. Jednou měsíčně se scházím s asistentkou a

probíráme co a jak dál. Zatím jsme nějaké výrazné problémy řešit nemuseli,

Míša je občas náladová a nechce se jí pracovat, taky zkoušela osvědčenou

fintu: "Mě bolí bříško" a odpoledne se divila, že má dodělávat v

matematice, to co proležela s bolavým bříškem v odpočinkovém koutku.

Zkusila to ještě jednou a snad pochopila, že má potom víc práce odpoledne.

Bříško už ji nebolí. Pamatuje si, že má mít vystřihaná písmenka, vyměněný

ručník, najde si kde má úkol. Jsem překvapená jak jí to jde, zlepšila se i

paměť, dokáže vyprávět co se dělo ve škole, většinou hlavně kdo zlobil.

Pamatuje si co počítali v matematice, co četli ve slabikáři, odpoledne mi

to důležitě ukazuje, předvádí mi sešity .

 

Po třech měsících musím konstatovat, že integrace v této škole, s

podporou, kterou pan ředitel poskytuje paní učitelce i asistentce klape

jako hodinky, a já to musím zaklepat na dřevo. Pokud to takhle půjde dál,

nemohla jsem volit lépe.

 

Doufám ,že bude víc takových škol a spokojených rodičů i dětí.

 

Ing. Monika Melzerová

 

JMÉNO AUTORA: Ing. Monika Melzerová

EMAIL_AUTORA: melzerova.monika@centrum.cz




Související články

Jsem velká holka - budu 2.C
Tato věta mě provázela prázdninami. Míša má Downův syndrom a je integrovaná v běžné ZŠ. Když bych měla zhodnotit první školní rok, musím říct, že to uteklo hrozně rychle. celý článek

Děti s Downovým syndromem mají někdy "sloní paměť"
Již několikrát jsem psala o výchově naší Míši, nyní bych se s vámi chtěla podělit o několik vánočních okamžiků. celý článek

Naše Verunka – z ústavu do školy
Když Verunka přišla v roce 1986 na svět, čekalo ji hned dvojí trápení. Lékař u ní rozpoznal Downův syndrom a důrazně doporučil jejím mladým rodičům, aby ji dali hned do kojeneckého ústavu, zapomněli na ni a pořídili si další dítě. celý článek