O postojích zaměstnavatelů

Práce

 

 Při integraci člověka s mentálním postižením na běžné pracoviště nelze nevzít v úvahu postoje zaměstnavatelů, které vůči této skupině lidí mají. Zaměstnavatelé hrají klíčovou roli v určování míry nezaměstnanosti lidí s postižením. Řada výzkumů prokázala, že negativní postoje zaměstnavatelů k lidem s postižením jsou v úzké souvislosti s jejich vysokou mírou nezaměstnanosti (Unger, 2002).

Tradičním nástrojem jak snížit nezaměstnanost lidí s mentální retardací, je rozvíjet jejich pracovní dovednosti skrz trénink. Takový přístup ale není dostatečný, pro snížení nezaměstnanosti lidí s mentální retardací je nutné vynaložit úsilí také na změnu negativních postojů a předsudků, které je pronásledují.

Vágnerová, Hajd-Moussová a Štech (2001) uvádějí, že kognitivní složka postojů k lidem s postižením je slabá a většina lidí má málo adekvátních informací, neboť postižení bývá tabuizováno, což vede k převaze emocionální složky těchto postojů, která má často ambivalentní charakter. Jedinci s postižením jsou na jedné straně předmětem soucitu a na straně druhé vzbuzují hrůzu a odpor, přičemž značnou roli zde hraje nedostatečná informovanost. Iracionální projevy v postojích jsou pak výrazem obrany před ohrožením či nejistotou.

Předsudky vůči lidem s postižením vznikají a udržují se, protože u nás není zvykem se s těmito lidmi běžně setkávat. Na obou stranách panuje vzájemná nedůvěra, obavy a pokračuje tendence k vytváření stereotypů, jejichž charakteristickým znakem je neschopnost diferencovaného přístupu a rigidita hodnocení.

Postoje k lidem s postižením jsou také ovlivňovány literárními díly, které často prezentují tyto jedince jako odvážné a silné, kteří svoji odlišnost navzdory všem okolnostem překonají díky mimořádným schopnostem, které kompenzují jejich postižení (absolutní hudební sluch u slepých osob, genialita u lidí s těžkým pohybovým postižením, nekonečná lidská dobrota a nezištnost u lidí s postižením mentálním atd.). Skutečnost je však zjevně jiná.

Ve společnosti také dochází k diferenciaci sociálního významu jednotlivých druhů postižení. „Za nejhorší handicap považovali zdraví jedinci mentální postižení – 45% respondentů“ (Vágnerová, Hajd-Moussová, Štech, 2001, str. 25).

Výsledky zahraničních výzkumů také ukazují, že zaměstnavatelé cítí vetší znepokojení při představě zaměstnat člověka s mentálním postižením, než je tomu u jiných typů postižení. McFarlin (1984 in Unger, 2002) se ve svém výzkumu dotazoval více než 500 vedoucích různých firem a zjistil, že 90% z nich by bylo ochotno zaměstnat člověka s tělesným nebo sluchovým postižením, 39% by přijalo člověka s těžkým pohybovým postižením a pouze 20% by přijalo člověka s těžším mentálním postižením.

Schloss a Soda (1989 in Huang, 1997) zjistili, že očekávání zaměstnavatelů ohledně pracovní úspěšnosti lidí s mentální retardací je negativně ovlivněno pouhou přítomností nálepky (diagnózy) „mentální retardace“. Ukázalo se také, že nálepka „mentální retardace“ negativně ovlivňuje hodnocení základních i pokročilých dovedností uchazečů o práci. Snížené očekávání zaměstnavatelů tedy snižuje šanci uchazečů s mentální retardací na zisk zaměstnání.

Ukázalo se však, že nové zkušenosti mohou tyto postoje modifikovat a velkou roli zde hraje dřívější zkušenost zaměstnavatele s pracovníky s postižením. Zaměstnavatelova dřívější pozitivní zkušenost s člověkem se specifickým postižením jako je sluchové postižení, mentální postižení, epilepsie, duševní nemoc apod. vede k pozitivnějším postojům k najímání pracovníků s tímto specifickým typem postižení (Unger, 2002).

McFarlin (1991, in Unger, 2002) zjistil, že čím více pracovníků s určitým postižením zaměstnavatel zaměstnává, tím kladnější postoje vůči nim vyjadřuje. Kladnější postoje k zaměstnávání lidí s postižením mají také větší podniky spíše než malé firmy. Bylo také zjištěno, že čím častěji jsou ostatní pracovníci v kontaktu se spolupracovníkem s postižením, tím kladněji jej vnímají (Belcher, 1994, in Butterworth, Pitt-Catsouphes, 1996).

Tato zjištění ukazují na silný vliv pozitivních kontaktů s příslušníky menšinových sociálních skupin na postoje a chování k těmto skupinám.

Jakkoliv však mohou být postoje zaměstnavatelů směrem k lidem s postižením pozitivní, neznamená to ještě, že se automaticky transformují do rozhodnutí takového člověka zaměstnat. Jsou pro to však prvním nutným předpokladem.

 

Použitá literatura:

Butterworth, J., Pitt-Catsouphes, M. (1996, září). Workplace experiences with the employment of individuals with disabilities: recommendations for policy and practise. Stáhnuto 11. 11. 2004, dostupné na: http://www.gotowork.org/906385499.html

Huang, W. (1997). Equal access to employment opportunities for people with mental retardation: an obligation of society [Electronic version]. Journal of Rehabilitation, Jan-March, 1997.

Unger, D. D. (2002). Employers attitudes toward persons with disabilities in workforce: myths or realities? [Electronic version]. Focus on autism and Other Developmental Disabilities, 17, číslo 1.

Vágnerová, M., Hajd-Moussová, Z., Štech, S. (2001). Psychologie handicapu. Praha: Karolinum.

 

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

Přidat názor či příspěvek k tomuto tématu můžete zde.




Související články

O představách o budoucím zaměstnání
I v renomované literatuře se můžeme setkat s názorem, že lidé s mentálním postižením mají nerealistické představy o svém budoucím pracovním uplatněním... celý článek

O klasifikaci mentální retardace
Pokusme se lidi s mentální retardací třídit a klasifikovat raději podle míry podpory, kterou potřebují k tomu, aby mohli žít v běžném prostředí. celý článek

O sexuálním zneužívání
Rodiče, kteří své děti s mentálním postižením před sexualitou „chrání“, tak zároveň přispívají k větší zranitelnosti svých dětí. celý článek

O riziku a riskování
Když přemýšlím nad tím, proč řada schopných lidí s mentální retardací nevyužívá svůj potenciál naplno, často docházím k závěru, že jim není umožněno riskovat. celý článek

(Za)integrace
Měřit úspěch integrace počtem „zaintegrovaných klientů“ je z hlediska statistiky bezvadné a pohodlné. Ale... celý článek

O síle slova a mentálním postižení
Často se hovoří o „mentálně postižených“ což naznačuje, že kromě této škatulky ještě existují lidé „mentálně nepostižení“, tedy takzvaně „normální“. celý článek