Dítě jde za zvukem hlasu matky

Terapie

Terapie tancem pomáhá v USA při rehabilitaci úrazů, stavů po mozkových a srdečních příhodách, chronických bolestech, Alzheimerově chorobě, při mentálních a psychiatrických potížích (schizofrenie, maniodepresivní psychóza), pomáhá autistickým a jinak handicapovaným dětem (pomocí metod analýzy pohybů se dá autismus diagnostikovat již několik hodin po porodu), nebo starým dementním lidem. V Praze v Duncanově centru proběhl tříletý výcvik v taneční a pohybové terapii - se svou kolegyní vedla téměř dvě desítky účastnic osobně prezidentka Miriam Roskin Berger, se kterou jsem měl možnost si chvíli popovídat.

 

Hodně cestujete a v rámci kursu taneční terapie tak poznáváte lidi různých národů a národností. Liší se nějak, co se týče převládající formy jejich pohybů?

Je samozřejmě ošidné zevšeobecňovat. Já mohu hovořit o svých dojmech jen ze zemí, které jsem navštívila. Především se lidé různých národů liší vztahem k prostoru. Země na severu se liší od zemí na západě, co se týče např. prostoru mezi lidmi, sociálních vzdáleností. Na Středním východě a v Asii jsou vzdálenosti mezi lidmi samozřejmě mnohem menší. Studium prostorových vztahů je v rámci taneční terapie a vědeckého zkoumání pohybu docela zajímavým oborem. Zajímavé jsou taky rozdíly mezi vertikálností a horizontálností pohybu lidí. Severské národy jsou mnohem vertikálnější. Tady v České republice se lidé zase více drží při zemi a existuje tady mnohem více rozdílností, co se týče vztahů a pohybů různých částí těla, než ve skandinávských zemích. Právě tak by se ale dalo hovořit o pohybových rozdílnostech mezi jednotlivými skandinávskými národnostmi. Švédi jsou jiní než Dánové atd. Zrovna tak existují rozdíly mezi základními typy pohybu Němců, Čechů nebo Poláků.

Je to nějak geneticky, kulturně či sociálně determinováno?

Snad to souvisí s výchovou, kulturou, ale také rytmem řeči. Jeden z prvních vědomých pohybů, které každé dítě provádí, je pohyb za určitým zvukem. Dítě jde za zvukem hlasu matky a reaguje na rytmus řeči ještě dřív, než ví, co slovo znamená. Rytmus rodného jazyka má tak co do činění se základy kvality budoucí pohybové aktivity. Samozřejmě, že zde existují ještě genetické vlivy i vlivy prostředí.

Dalo by se v tomto smyslu spekulovat, že každá rodina má jiný rytmus a podobné rytmické rozdíly existují i mezi politickými stranami.

To určitě. V Holandsku existuje jedna ženská politická strana a jedna moje žačka napsala práci na téma odlišných pohybových vzorů mužů a žen v politice.

Jak to s Vámi začalo?

Se mnou? Já jsem chtěla být vždycky tanečnicí. Vystudovala jsem psychologii, ale jakmile jsem se dozvěděla, že existuje něco jako taneční terapie, začala jsem se jí naplno věnovat. To bylo už koncem padesátých let. Studovala jsem s Marian Chace ve Washingtonu a později jsem na základě toho obhájila svůj doktorát. Tehdy totiž bylo na světě o taneční terapii publikováno jen pouhých čtrnáct článků.

Jaká byla ta Vaše motivace? Proč vůbec taneční terapie vznikla?

To nebyla jen má volba a motivace. V 50. a 60. letech v podobném duchu začalo pracovat několik dalších tanečníků a psychologů, většinou z Evropy. Já jsem se jako tanečnice chtěla zabývat vyjádřením lidské osobnosti pohybem a teoretickými důvody. Z terapeutického hlediska jde o možnost léčit a poznat se pohybem. Na počátku 60. let většina z nás pracovala na psychiatrických klinikách. Já sama jsem vedla oddělení, které se systematicky věnovalo terapiím v oblasti umění, divadla a tance. Pracovali jsme s velmi těžce nemocnými lidmi a postupně propracovávali teoretické základy taneční terapie. Souběžně s naší prací se tenkrát objevovala nová zjištění, např. co se týče chemické podstaty pohybu nebo emocí. Podobná pohybová terapie s těžce nemocnými pacienty je dodnes velmi ceněna a užívána. Jde o neverbální komunikaci. Samozřejmě, že jsme také zkoumali, jak pohyb mění nás samotné. Zkoumali jsme sami sebe, abychom měli metody, jak pomoci jiným.

Zaznamenáváte v poslední době i v oblasti taneční terapie pomalý, ale velmi zřetelný posun od léčení k prevenci?

Ano a také v to doufám. To je zajímavá otázka, protože když jsme my začínali a když jsme např. v roce 1966 založili Americkou asociaci tanečních terapeutů, tak jsme pracovali a studovali výhradně v nemocnicích. Dnes se už větší díl naší práce odehrává spíše mimo kliniky a doufáme také, že jí zasahujeme daleko širší vrstvu společnosti. Ideálem je samozřejmě použití taneční terapie v rámci prevence, aby tak k pohybovým a jiným omezením vůbec nedocházelo.

Jednou v rámci mého semináře učila také žačka Isabelly Duncanové a já se jí jen tak mimochodem zmínila, že jsem jako malá žabka ještě slavnou tanečnici zažila. A čím se zabýváte dnes, zeptala se má starší kolegyně. Taneční terapií, odpověděla jsem. A ona s úsměvem řekla: "Kdyby děti ve škole pořádně tancovaly, nikdy by nepotřebovaly žádnou terapii". Pokud by se nám podařilo dostat pohyb a hudbu zpět do škol, asi bych pak docela ráda přišla o své povolání terapeutky. Tanec a hudba by mohly lidem značně pomoci při rozvíjení jejich osobností a hledání ideálů.

Začali jsme tedy klinickou praxí, dnes se jedná spíše o to, jak takto objevené metody dostat mezi obyčejné lidi.

Měly na rozvoj teorie taneční terapie vlivy i různé studie šamanských a domorodých tanců?

To je samozřejmě důležitý zdroj našich studií. Základní principy taneční terapie jsou podobné šamanským rituálům, včetně způsobu, jak lidé v různých kulturách různými způsoby vyjadřují sebe sama pohybem. Taneční terapie se samozřejmě zabývala i studiem jiných forem společenského pohybu, včetně uměleckého tance, ale je nesporné, že hlavním zdrojem inspirace pro naše studium byly domorodé a šamanské tance. Samozřejmě někteří taneční terapeuté inklinují k šamanským inspiracím více než jiní. Existuje také celá řada odborných studií na toto téma.

Vzájemné poznávání kultury pohybu přece může přispět k rozvoji rasové i společenské tolerance...

Samozřejmě. V rámci taneční terapie neustále objevujeme nové principy a rozdílnosti, které mohou právě vzájemnému poznání a toleranci významně přispět.

 

Autor: Vlastimil Marek

Zdroj: Baraka 5/99 a Spirala.cz

 

Související články:

Taneční terapie

Zvuková rezonance




Související články

O radosti a zaujetí dětí pro muzicírování
Náš rozhovor s muzikoterapeutem V. Jelenem o tom, jak lze pomocí zvuku a hudby rozvíjet v dětech schopnosti, které jsou jinou formou nedostupné nebo by zůstaly skryté. celý článek

Tanec a přirozený svět lidí s mentálním postižením
V taneční terapii, by arteterapeutické techniky neměly být aplikovány mechanicky a nahodile, ale vybírány v souladu se skutečnými aktuálními potřebami klienta, které formují tzv. klientův přirozený svět. celý článek

Hry s hudbou
Pár her, metod a technik, které vám dají příležitost tvořivě rozvíjet u dětí i dospělých muzikálnost a smysl pro společnou práci. Zahrajte si na putovního plyšáka nebo na houslaře! celý článek

Taneční terapie
Tělo samotné je zdrojem pamětí, odpovědí a učení. Taneční a pohyboví terapeuti objasňují důležitost těla, nejen v jeho vztahu k emocím a učení, ale také co do přesnosti v komunikaci. celý článek