Bratři a sestry

Rodina

 

Když máte handicapovaného sourozence, je to jiné, než když máte sourozence bez handicapu?

Ano i ne. Sourozenecký vztah může být velmi důležitou částí v životě každého člověka. Sourozenci většinou sdílejí stejné rodinné zkušenosti a vytvářejí zvláštní vztah, který může trvat celý život.

Děti, které vyrůstají společně ve stejné rodině, mohou vytvářet jedinečné pouto bez ohledu na to, jestli jeden z nich má handicap. Vztah mezi sourozencem bez handicapu a jeho bratrem nebo sestrou s handicapem může být totožný se vztahem mezi nehandicapovanými sourozenci. Mohou si být blízcí a mohou si zůstat blízcí až do dospělosti, nebo se mezi nimi nikdy nemusí rozvinout blízký vztah, nebo se mohou odcizit, když vyrůstají. Způsob, jakým se sourozenecký vztah rozvíjí, mohou také ovlivnit situace a okolnosti v rodině, jako třeba rozvod nebo dokonce kulturní rozdíly.

Je důležité si uvědomit, že to, jak se k sobě sourozenci vztahují, ovlivňuje mnoho faktorů a ne pouze to, že jeden z nich má handicap. Někdy však to, že máte sourozence s handicapem, vytváří pro rodinu výzvy, se kterými se jiné rodiny nesetkají. Některé z nich mohou sourozence přímo ovlivnit.

 

S jakými problémy se potýkají sourozenci lidí s postižením?

V každé rodině se mohou mezi sourozenci nebo kvůli sourozencům objevit dobré nebo nepříznivé city. To platí pro rodiny bez i s handicapovanými členy. Mnoho sourozenců, kteří mají bratra nebo sestru s handicapem, však mluví o různých problémových pocitech (Meyer a Vadasy 1994), mezi něž patří např.:

    • Pocit viny z toho, že nemáte handicap, zatímco bratr nebo sestra jej mají. Někteří sourozenci dokonce cítí vinu za handicap svého bratra nebo sestry.
    • Rozpaky ze sourozencova chování nebo vzhledu. Sourozenec, který nemá handicap, se může styku se sestrou nebo bratrem vyhýbat, nezvat domů přátele atd.
    • Strach z toho, že by se u nich mohl rozvinout handicap. Děti (a někdy dokonce i dospělí) si myslí, že handicapy jako např. mentální retardace jsou nakažlivé. · Zlost nebo žárlivost na množství pozornosti, která je určena handicapovanému bratrovi nebo sestře, zejména když dětský handicap vyžaduje dodatečnou péči.
    • Osamělost nebo pocit, že nikdo jiný nemá stejné pocity nebo zkušenosti s tím, že má handicapovaného sourozence.
    • Pocit tlaku k tomu, abyste byli úspěšní, abyste tím „nahradili“ bratrův nebo sestřin handicap. Sourozenci, kteří nemají handicap, mohou mít dojem, že jejich výborné výsledky ve škole, ve sportu nebo jiných oborech mohou vyrovnat to, že bratr nebo sestra s handicapem to nedokážou.
    • Pečování, zejména když je v rozporu s plány týkající se přátel, se s odpovědností stává příliš tíživé.
    • Potřeba informací o bratrově nebo sestřině handicapu. Sourozenci často nejsou dostatečně informováni o tom, proč má jejich sourozenec handicap, jaký na něj má vliv a jak mu může rodina pomoci.

Většina těchto pocitů má na děti vliv, když vyrůstají, ale často je znepokojují dokonce ještě v dospělosti. Sourozenci, kteří nemají handicap, se například mohou obávat o budoucnost jejich handicapovaného sourozence potom, co zemřou jejich rodiče, zejména když jejich bratr nebo sestra stále žijí doma.

 

Můžete mít nějaký přínos z toho, že jste bratr nebo sestra handicapovaného člověka?

Ano. Výzkum mezi sourozenci ukazuje, že existují pozitivní aspekty toho, že máte handicapovamého bratra nebo sestru. Výzkum zjistil, že děti z rodin, kde je handicapovaný sourozenec, se mohou stát dospělejšími, odpovědnějšími, sebejistějšími, nezávislejšími a trpělivějšími. Tito sourozenci bývají také altruističtější, citlivější k humanitární práci a mívají větší smysl pro rodinná pouta (Lobato, 1990; Powell, 1993).

Vyrůstání se sourozencem, který je handicapovaný, může nehandicapovanému sourozenci vštípit větší míru porozumění a seberozvíjení. Může rozvinout větší vůdcovské schopnosti, zejména v oblastech, kde je důležité porozumění a citlivost k problémům lidského vědomí.

 

Co mohou rodiče udělat pro své děti, když mají handicapovaného sourozence?

Itzkowitz (1991) pojednává o pozitivním jednání rodičů ke svým dětem, které zahrnuje:

    • Jednat s dítětem, které handicap nemá, jako s dítětem, ne pouze jako s dalším dospělým opatrovníkem. Nežádat nebo nečekat od dítěte, že na sebe bude brát odpovědnost, na kterou není připraveno.
    • Pamatovat na to, že děti mají také city. Popovídat si s nimi o tom, jaké pro ně je mít handicapovaného sourozence. Povzbudit je, aby své city vyjádřily otevřeně.
    • Umožnit dětem, aby si mohly vybrat, a počítat s nimi při rozhodování. Projednávat rodinné záležitosti s dětmi, zejména když se jich týkají osobně. Ptát se na jejich názory a cenit si jich.
    • Poskytnout jim informace o handicapu jejich bratra nebo sestry. Odpovídat na jejich otázky a reagovat na jejich starosti jednoduše, ale jasně.

 

Jak sourozence ovlivňuje struktura rodiny?

Některé studie se zaměřily na pohlaví a stáří, aby zjistily, jaký mají v tomto případě vliv. Ve většině případů tyto faktory působí jen nepatrný rozdíl, s vyjímkou zvýšené odpovědnosti za péči. Výzkum ukázal, že od starších nehandicapovaných dcer se typicky očekává, že budou více pečovat o svého handicapovaného bratra. (Lobato, 1990).

 

Co lze dělat pro to, aby sourozenci handicapovaných lidí neměli problémy?

V západní Evropě a severní Americe zemích se mnoho organizací zaměřuje na služby a skupinovou pomoc sourozencům, která má za cíl odpovědět na potřeby a znepokojení mladších dětí, teenagerů a dospělých sourozenců handicapovaných lidí. Sourozenecké skupiny zajišťují forum, kde sourozenci mohou diskutovat o svých zkušenostech, sdílet myšlenky a navzájem si pomáhat. Jiné služby pro sourozence zahrnují semináře a setkání, které odpovídají na témata, která sourozence zajímají, jako např. plány do budoucnosti (poručnictví, bydlení v alternativních zařízeních atd.). Sourozenci jsou také zahrnuti do plánování programů, které zajišťují pomoc rodinám, jako je např. krátkodobá péče, nebo zajišťování služeb v integrovaných zařízeních, kterých se mohou účastnit všichni sourozenci.

 

Zdroj: The Arc - Siblings: Brothers and Sisters of People Who Have Mental Retardation překlad Martina Jakubův, redakčně upraveno, publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States

 

Související texty:

Sourozenci

Jednání s dětmi s postižením




Související články

Sourozenci dětí s postižením aneb Mít či nemít další dítě? I.
První ze série rozhovorů Barbory Jungerové s těmi maminkami, které mají zkušenost rozhodování se všemi obavami již za sebou... celý článek

Měli bychom mít další dítě?
Pokud máte dítě se speciálními potřebami, bývá rozhodování o tom, jestli budete mít další dítě, případně děti, jedno z nejdůležitějších a nejtěžších... celý článek

Dvacet vzkazů rodičům od jejich dětí
Situační analýza UNICEF - pro všechny rodiče, prarodiče, pro každého.. celý článek

Sourozenci
Sourozenci dětí s postižením potřebují vědět, že je zcela normální a zdravé cítit vinu, starosti a potřebu pozornosti. Potřebují naše ujištění, že s námi mohou kdykoliv mluvit. celý článek