Histriónské matky, perfekcionističtí otcové...

Rodina

 

Úzkostné matky

Tyto matky, které svým dětem věnují přehnanou péči a ochranu, se o ně velmi obávají a rozmazlují je. Zmíněný mechanismus je udržován a posilován tím, že bojácná reakce dítěte vyvolá u rodiče strach. Je tomu proto, že s dítětem velmi soucítí a navíc si oživí vlastní iracionální obavy a vzpomínky z dětství. Svým úzkostným chováním vyvolávají u dětí také úzkost, brzdí rozvoj jejich osobnosti a příliš omezují dětskou spontánnost. Způsobují, že dítě je na nich značně závislé, a proto nesamostatné a obtížně se zařazuje do dětského kolektivu. Tyto děti se proto velmi špatně adaptují na mateřskou školu a mívají i ve školním věku řadu těžkostí, které plynou z jejich nesamostatnosti a nadměrné vázanosti na matku. Pravidelně se setkáváme s tím, že neurotické matky mají neurotické děti. Je velmi pravděpodobné, že hlavní podíl na tom má chování matky k dítěti, jež v něm vytváří zvýšenou pohotovost k úzkostným projevům a úzkostnému prožívání. Vlastně se jedná o naučenou bojácnost.

Citově chladné matky

Jsou opakem matek úzkostných. Ke svému dítěti se citově chladná matka chová odmítavě až nepřátelsky, přísně je trestá a často opomíjí. Míváme pocit, jako by tyto ženy částečně postrádaly mateřský cit a ženskost, neboť zmíněné vlastnosti spolu těsně souvisí a vzájemně se podmiňují. Dítěti se pak nedostává toho základního, co od narození pro svůj zdravý osobnostní vývoj potřebuje: vřelého přijetí, ochrany a mateřské lásky. Není-li nablízku nikdo, na koho se může upnout a kdo mu matku vlastně v citovém projevu a někdy i péči nahradí, je vystaveno nebezpečí vážného duševního poškození. Odborníci se domnívají, že děti těchto matek jsou ohroženy nerovnoměrným osobnostním vývojem, který může vyústit až v poruchu osobnosti.

Histriónské matky

Tyto osoby rády na sebe strhávají pozornost, jsou nevyrovnané a silně zaujaté samy sebou. Jestliže s nimi mluvíme, rychle stočí hovor od dětí na sebe, na své vlastní problémy a starosti. Z jejich projevu cítíme neupřímnost, hranost, a máme pocit falešnosti a sebelítosti. K dítěti se chovají podle momentální nálady, postrádají trpělivost a mateřskou obětavost. Zahrnují je něžnostmi, obdivem, přemírou lásky a za chvíli je zaplaví třeba malichernými výtkami a odhánějí dítě od sebe. Jdou z jednoho extrému do druhého a často i jejich manželé s nimi mívají kříž, protože jsou stále nespokojené, snaží se prosazovat a být středem pozornosti, trpívají pocitem neuznání a křivdy.

U jejich dětí shledáváme značnou náladovou nestálost a vlastnosti, jež pochytily mechanismem nápodoby od svých matek. Zvláště u děvčat zde platí: „jaká matka, taká Katka“. Také chtějí být středem pozornosti a prosazovat svou vůli za každou cenu. Malé děti se vztekají, trucují, házejí předměty, válejí se po zemi, ztrácejí dech atd. S takto nápadným chováním se setkáváme i u dětí v prvém období vzdoru (zhruba ve dvou až čtyřech letech), kdy je vývojově podmíněno, a pokud je dítě dobře vedené, samo vymizí. Školáci a dospívající mládež při neúspěchu a pocitu křivdy propadají záchvatům hněvu spojeným s pláčem a nejsou vzácné ani sebevražedné demonstrativní pokusy.

U dětí nevyvážených, afektivních a svárlivých matek zjišťujeme nadměrnou úzkostnost, jež však nemusí mít zjevnou podobu. Někdy trpí děti či dospívající různými tělesnými obtížemi, které mají ryze psychogenní podklad. Existuje hypotéza, že se lidský organismus může „zbavovat“ nadměrné úzkosti tím, že ji transformuje, přemění v jiný symptom. Dojde např. k funkčnímu postižení některého ústrojí – dýchacího, pohybového apod., ale po mnoha speciálních vyšetřeních i léčbě pacienta se nakonec zjistí, že původ jeho potíží je toho druhu, že vyžaduje psychologickou, či dokonce psychiatrickou péči.

Perfekcionističtí otcové

Vedle již popsaného typu osobnosti matek se na vzniku nadměrné úzkosti u dětí může podílet i osobnost otců, které bychom mohli charakterizovat jako pedanty, puntičkáře a hnidopichy. A má-li dítě tu smůlu, že vedle takto založeného otce má nevyrovnanou a příliš sebou zaujatou matku, dostává se do dvojího ohně patologických vlivů. Otcové pedantské povahy nejsou s dítětem nikdy spokojeni, často je kritizují, snižují jeho sebevědomí a především je značně omezují ve volnosti a spontánnosti. Mají své pevné zvyky a pravidla a nutí své okolí, aby se jim podřizovalo.

V extrémních případech trpívají děti z těchto rodin různými obsedantními potížemi, jež se projevují rituálními zvyky a nutkavým jednáním, kterým se podvědomě snaží zmírnit úzkost a získat větší sebejistotu. Například musí před nastoupením do dopravního prostředku několikrát na místě přešlápnout, před použitím toalety ji musí náležitě „upravit“, sešit vezmou do ruky jen určitým způsobem apod.

U starších batolat a dětí předškolního věku je toto chování dost časté a je podmíněno vývojem a vytvářením vlastního Já. U starších dětí a dospívajících je pro nás varováním, že něco není v pořádku. Předpokládáme přitom, že vedle faktorů rodinného prostředí a osobnosti rodičů se na něm podílí i konstituční založení, vrozená dispozice. Vlivem nevhodného rodičovského působení se může stát vážným problémem. Obecně lze říci, že děti puntičkářských otců bývají bázlivé, značně úzkostné a později umíněné, šetrné a nadměrně pořádkumilovné.

Otcové tvrdí a hrubí

Tyto osobnostní charakteristiky bývají spojené s bezohledností k okolí. Tito otcové děti nadměrně fyzicky trestají, zanedbávají je a přehlížejí, neposkytují jim dostatek pozitivních citů. Obvykle se tak v mnohém směru projevují i vůči svým ženám, jež proto žijí v citově nespokojeném vztahu. Zvlášť vyhraněný bývá uvedený povahový rys u návykových pijáků a alkoholiků. U každého jedince, který se stal na alkoholu závislým, dochází postupně k povahovým změnám a zprimitivnění citového života. U mnohých pijanů a alkoholiků se pravidelně setkáváme s hrubostí, agresivitou, nezvládnutými afekty všeho druhu, vztahovačností a rostoucí lhostejností k rodině. Alkohol společně s „moderními“ drogami se značnou měrou dnes podílí na sociální patologii, jako jsou rodinné rozvraty a kriminalita.

Otcové slaboši

Opakem tvrdých až bezohledných otců jsou osobnosti slabošské, vnitřně nerozhodné a nejisté. Svým manželkám neposkytují oporu a nutí je převzít v rodině vůdčí roli. Bývají nespolehliví, nespokojení a v nepříznivém případě se prosazují tam, kde si to nejspíše troufnou, tj. vůči dětem. Tito otcové neposkytují svým dětem model mužského chování a nemají přirozenou otcovskou autoritu. Slaboch je sám se sebou nespokojen, a proto bývá svárlivý a zanáší do rodiny neklid. V rozhodování je nesamostatný, jakoby bez vůle a odpovědnosti. Pro dítě je zvláště nebezpečná a zúzkostňující kombinace dominantní a zároveň citově chladné matky a otce právě popsaného slabošského typu. Dítě pak postrádá bezpečné zázemí a nemá ve svých rodičích hodnotný vzor. Nežije v prostředí s vřelými citovými vztahy, jež jsou hlavní podmínkou kladného výchovného působení a zdravého osobnostního růstu.

Autoritativní osobnost

Autoritativnost je při výchově dětí rizikovým faktorem. Projevuje se duševní nepružností, snahou dirigovat, nedostatkem tolerance. S výraznějším projevem tohoto povahového rysu se setkáváme častěji u mužů než u žen. Autoritativní osobnosti jsou lidé, kteří nepřipouštějí diskusi a svých názorů se až křečovitě drží, považují je za jedině správné. Od dětí vyžadují naprostou poslušnost, kterou si vynucují buď po dobrém – záplavou kázání a argumentů, anebo po zlém – tresty všeho druhu. Se svými potomky se v době jejich dospívání pravidelně dostávají do konfliktů.

Dospívající dcera nebo syn jim začínají účinně protiargumentovat a rodič se uchyluje k sankcím a represivním opatřením, což situaci a vzájemné odcizování jenom zhorší. Značně autoritativní rodič svému dítěti zpravidla nedůvěřuje, popírá jeho osobnost a snaží se je ovládnout a podrobit.

Autoritativní rodič brání zvláště citovému rozvoji a zrání dítěte, jeho samostatnému rozhodování a vytváří v něm pasivitu nebo vyvolává vzdor, který pak láme z pozice silnějšího. K dítěti a často i blízkým dospělým bývá přezíravý, jejich názory neuznává, vše ví „lépe“, rád poučuje a vůbec se neumí vcítit do druhého. Dítě ponižuje a popírá jeho individualitu.

Tam, kde chybí dostatek prostoru pro rozvoj dětské osobnosti, kde se dítěti nedůvěřuje, kde je ve všem neustále kontrolováno a přímo či nepřímo řízeno, je ohrožena jeho seberealizace a vzniká živná půda pro úzkostné reakce, úzkostné stavy nebo jiné nepřiměřené prožívání a chování.

Doposud jsme se věnovali povahovým zvláštnostem rodičů, které mohou neblaze působit na duševní vývoj dítěte. Postoj rodiče k dítěti však také závisí na subjektivní spokojenosti rodiče se sebou samým. Pokud není se sebou vyrovnán, může dítěti vnucovat roli, jež mu nepřináleží a která je neurotizuje.

 

Zdroj: ukázka z knihy Vymětal - Úzkost a strach u dětí, vydalo nakl. Portál 2004




Související články

Jsem dítě
Jsem dítě s postižením. A jsem tvůj učitel, pokud mi to dovolíš. Naučím tě, co je v životě skutečně důležité. Dám ti bezpodmínečnou lásku a naučím tě, jak se dává. celý článek

Předcházíme nadměrné úzkosti
Mějme na paměti, že čím častěji a čím větší úzkost a strach dítě prožívá, tím pravděpodobněji se tyto prožitky stanou pro jeho osobnost typické a bude k nim náchylnější. celý článek

Tři rady, aby nám děti naslouchaly
Když chceme dítěti něco sdělit, je dobré, abychom se systematicky drželi následujících jednoduchých a vyzkoušených zásad. celý článek