Taková chytrá a krásná holčička

Vaše příběhy

 

Dobrý den,

ráda bych se s Váma poradila. Mám pětiletou dcerku. Je velice šikovná, již

přečte všechna písmenka, všechny číslice, nadiktuje číslo mobilního

telefonu, ráda maluje, udělá snídani celé rodině, kakao v mikrovlnce

atd. Jednou jí ukážu jak se co píše, když se ptá a ona to hned umí (ať už

napíše na papír, nebo na počítači). Písmenka vybere, zvětší, píše celé

dopisy, jen občas se zeptá na nějaké písmenko. Text vybere, vyznačí, zvětší

písmenka a udělá barevný text.

Byla jsem s ní asi tak ve třech letech u psychologa, protože sebou bouchá, v

sedě do opěrky zády.

Studovala jsem pedagogickou školu a tak jsem měla strach, aby nešlo o

nějaké nervové onemocnění. Vídávala jsem to u dětí v ústavech, které se

nudili a nikdo se jim nevěnoval.

Paní doktorka zkonstatovala, že je to jen zlozvyk, že je dcerka na úrovni ne

tří, ale šestiletého dítěte a to jí bylo tři roky a abych jí nechala, že se

to zpraví samo. Jenže ona se kýve dál. Jak usedne a kouká na

televizi, v autě, v autobuse a do toho si někdy zpívá, nebo něco říká do rytmu

a někdy mám i pocit, že kouká jakoby do prázdna. Nevím, jestli mi

porozumíte, těžko se mi to vysvětluje.

Co mě dál trápí je to, že naprosto odmítá chodit do mateřské školky. Není to

jen letos kdy přešla do nové školky, bylo to i ve školce minulé, ale to jen

chvilku, pak chodila ráda. Teď ani zanic. Nejdříve se vymlouvala na

vstávání, pak na holčičku Verunku, která jí nic nepůjčí, nebo že jí

bouchla. Zkusila jsem jí říct, že chodím do práce, i když jsem doma, tak se

začala bát, že pro ni nepřijdu, přesto, že se to nikdy nestalo. Nakonec

řekla, že to je kvůli obědům, že jí nechutnají. Pavdou je, že je tam

jídelníček nezvyklý a já si také moc nepošmákla, když jsem ho přinesla

jednou domů, ale i to jsem probrala s paní učitelkou a domluvily jsme se, že

to zkusíme bez obědů. Nic platné. Když vidíme školku na procházce a já

řeknu, že je půjdem pozdravit, skoro křičí a panikaří, že ne, aby se pani

učitelka nezlobyla, že tam nechodí a aby jí neviděla Verunka.Odpoledne

slíbí, že druhý den půjde, namaluje obrázky, nebo něco kupuji pro děti, aby to

tam donesla. Večer už skoro pláče a ráno strašně prosí maminko maminečko

prosím tě, uklidím si pokojíček, jde dělat snídani všem a mýt nádobí, jen aby

nemusela jít. Já nemám to srdce jí tam rvát. Jenže příští rok už bude

předškolák a jít musí. Tak trochu spoléhám, že dostane rozum a ona i říká, že

se těší do jiného oddělení, ale kyž jí to jiné oddělení nabídnu teď tak

smlouvá, že až po prázdninách. Jsem z toho zoufalá. Snažím se s ní chodit

např. na prolejzačky mezi děti. Dřív jí nevadilo když byla v obchoďáku v

dětském koutku s ostatními dětmi a dnes když vidí někoho na klouzačce nebo

na houpačde, tak přesto že by tam chtěla, tak nejde, až když odejdou. Přitom

má sestřenici, se kterou si tak moc ráda u babičky hraje. Když se loučí, tak

plače. Někdy vozím sestřenici i k nám domů, aby si měla s kým hrát. Je

šťastná´že jí má vedle sebe.

No a aby toho nebylo málo, začala se v noci budit. Začalo to tím, že se

vzbudila a šla mi říct, že nechce jít do školky, pak, že se jí něco zdálo. Ne

že by plakala, ale vstane a jde ke mě spát, když jí chci odvést do

pokojíčku, kde nejdřív spala bez problémů jednu dobu sama, teď už spí se

starší sestřičkou, začne brečet, že se bojí. Čeho neví. Moc špatně i večer

usíná. Pořád vstává a chodí za mnou, že nemůže usnout. Zkusila jsem to s

pohádkami, s televizí, bez televize, nic.Když k ní jdu si lehnout, tak usne

rychleji. Když už je ale denně vzhůru do půl jedenácté a já už také někdy

ztratím trpělivost, pošlu ji do ložnice, do mé postele. Je to

neuvěřitelné, ale tam snad spí ve vteřině.

Učila jsem všechny možné dětičky ve školce, ve škole i jako učitelka

plavání a snad s každým i třebas velkým zlobidýlkem jsem si věděla

rady. Teď si neumím sama pomoct. Mám už výčitky, že selhávám jako

máma. Řekněte, proč to je? Vůbec si nevím rady. Bojím se, aby to nebyla nějaká

forma autismu, to by nemuselo mít s inteligencí nic společného, nebo

ano? Vždyť je to, jak mi všichni říkají: TAKOVÁ CHYTRÁ, KRÁSNÁ

HOLČIČKA..................

 

JMÉNO AUTORA: Lada

EMAIL_AUTORA: ladalojikova@seznam.cz

 




Související články

Něco pro pousmání..
Naše babička říká, že kdyby nebylo Vojtíka tak se kolikrát ani nezasmějeme, a tak jsem si psala od mala jeho výroky a postřehy, kterými nás rozesmával a stále se mu to daří. celý článek

Story naší Kačenky
Tak jsem se konečně rozhoupala...zkusím sepsat příběh naší rodinky, který nás všechny hodně změnil. celý článek

Nejsem typická matka
Ani nemohu být,.... Sean, náš nejstarší syn, má autismus, Leo má syndrom fragilního X, Aidan trpí tím, že se nachází ve spektru stavu, který se nazývá typický člověk a Seamus má Downův syndrom. celý článek