Právní rámec provádění sterilizací


 

Integrita lidského těla, resp. její ochrana před zásahy zvnějšku bez souhlasu dotčené osoby, je odnepaměti tématem práva. V současnosti nenalezneme snad jediný klasický lidskoprávní dokument, který by v katalogu základních práv a svobod nejmenoval nedotknutelnost osoby. Nedotknutelnost osoby, jak je např. vymezena v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, představuje ústavně, resp. mezinárodněprávně proklamované a chráněné právo na nerušené zachování osoby, tj. na zachování její integrity, jemuž odpovídá obecný zákaz porušení této integrity. Tento zákaz působí erga omnes - tedy jak do sféry veřejnoprávní, tak do sféry soukromoprávní. Z hlediska mechanismu porušení nedotknutelnosti osoby je nerozhodné, jak k zásahu osobní integrity došlo – může se tak stát jakýmkoliv způsobem. Z hlediska čl. 7 Listiny, případně jemu korespondujících ustanovení mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách, je relevantní výsledek, nikoliv mechanismus narušení.

Z tohoto pojetí práva lidské bytosti na absolutní nedotknutelnost její osobní tělesné a duševní integrity v kombinaci se zákazem mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení (např. čl. 7 odst. 2 Listiny, čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývají samozřejmě významné konsekvence právě pro oblast zdravotnictví. Je třeba si uvědomit, že lékařské zákroky, resp. lékařské postupy, byť se jedná i jen např. o neinvazivní vyšetřovací metody, jsou způsobilé zásah do integrity lidské osobnosti vyvolat, a to bez ohledu na to, že mají za cíl zachovat nebo zlepšit zdravotní stav. V této souvislosti je třeba striktně se vyvarovat úvah, že lékařské zákroky na pacientech snad nejsou zásahy do tělesné integrity, neboť tato integrita je tak jako tak narušena chorobou či zraněním a zákrok má za cíl takto navozenou dezintegritu odstranit či zmírnit. Takové chápání může být vlastní oboru zdravotnickému, ale co se týče chápání právního, je třeba vycházet z toho, že nedotknutelnost osoby vyjadřuje základní osobnostní právo na jakoukoliv absenci vnějšího zásahu, byť integrita osoby, jež práva na nedotknutelnost požívá, může být v lékařském, psychologickém či jiném smyslu „narušena“. Jediný průlom do takto pojatého práva na zachování tělesné a duševní integrity může pak přivodit jedině zákon za podmínek stanovených čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny, případně souhlas osoby, jež práva nedotknutelnosti požívá, se zásahem.

Z vědomí nutnosti chránit nedotknutelnost osoby vychází konec konců i v současnosti platná právní úprava poskytování zdravotnické péče, jejíž základy byly položeny již v roce 1966. Ustanovení § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, jež od svého vzniku nebylo v podstatě změněno, stanoví v první řadě, že lékař je vždy povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny, o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče. Vyšetřovací a léčebné výkony pak lze provádět pouze s výslovným souhlasem nemocného, nebo lze-li souhlas nemocného z okolností předpokládat. Výjimkou z tohoto základního pravidla provádění vyšetřovacích nebo léčebných výkonů se souhlasem pacienta jsou pouze situace vymezené v odst. 3 a 4 citovaného ustanovení. V první řadě jde o případ neodkladného vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytného k záchraně života nebo zdraví dítěte neschopného s ohledem na jeho rozumovou vyspělost kvalifikovaně posoudit nezbytnost zákroku anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům v situaci, kdy rodiče či zákonný zástupce odmítají souhlas s výkonem dát. V takovém případě je o provedení zákroku oprávněn rozhodnout lékař. Druhým případem je právo na zachování tělesné a duševní integrity v oblasti zdravotnictví prolomeno ve prospěch veřejného zájmu spočívajícího v ochraně veřejného zdraví a veřejného pořádku, případně ve prospěch osob ohrožených na životě a zdraví, které nejsou schopny souhlas dát. Bez souhlasu nemocného tak lze provádět vyšetřovací a léčebné výkony, jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení, jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví a konečně jde-li o nosiče přenosných chorob vymezených zvláštním právním předpisem.

Toto základní pojetí přípustnosti lékařských výkonů doznává v poslední době prohloubení ještě více ve prospěch zcela svobodného a odpovědného rozhodnutí pacienta o tom, jak s ním bude v oblasti péče o zdraví nakládáno. Již od poloviny minulého století zejména v USA a později v západní Evropě sílí v důsledku dalekosáhlé změny pojetí vztahu lékaře a pacienta (paternalistický vztah nahrazován vztahem partnerským) požadavek, aby rozhodnutí o tom, jakým výkonům se pacient podrobí, v konečném důsledku bylo na pacientovi s tím, že předtím musí obdržet úplné a jasné informace o svém zdravotním stavu, navrhovaném výkonu, jeho povaze, účelu, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Vrcholem těchto tendencí je v Evropě na půdě Rady Evropy přijatá Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (přijata 4. dubna 1997, pro ČR závazná od 1. října 2001, vyhlášena pod č. 96/2001 Sb. m. s.).

 

Autor: JUDr. O. Motejl

Zdroj: úryvek z dokumentu Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě, Brno 2005, celý text na www.ochrance.cz

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz