Žárlivost

Vaše příběhy

 

 Žárlivost je součástí života. Zažije ji každý. Každého někdy zasáhne. Způsob, jak se s ní vyrovnáme a jak jsme schopni s ní žít, závisí především na situaci, jíž musíme čelit. Samotná skutečnost, že máme nějakým způsobem postižené dítě, nás zcela samozřejmě vrhá do světa, kde panuje mnohem větší žárlivost, než je obvyklé.

Největší žárlivost cítíme asi k rodičům, kteří mají zdravé děti nebo děti s méně závažným postižením. Představme si jen, jak obrovskou fyzickou i duševní zátěží je péče o těžce postižené dítě. Na žárlivosti, kterou pociťujeme vůči lidem nepodléhajícím nutnosti řešit tak náročné problémy, se také značně podílí vědomí, že se jedná o stav bez možnosti změny. Nejedná se však o závist vůči konkrétním osobám, závidíme spíš způsob života, jakým bychom si také přáli žít. Člověk vždy chce víc, než má. Na tom, když si říkáte „Kéž by moje dítě mohlo…“ nebo „Kéž by mé dítě bylo zdravé“, není nic špatného, ovšem tato myšlenka by vás neměla zcela pohltit. Je sice důležité, aby ani tyto pocity nebyly potlačované, přesto je nutné vypořádat se i se žárlivostí, ba dokonce se závistí. Pozornost bychom proto měli soustředit především na to, co dítě může dělat, než na to, co dělat nemůže.

Žárlivost existuje také mezi sourozenci. Například nepostižené dítě může žárlit, protože musí dělat domácí práce, zatímco jeho postižený sourozenec nemusí – přestože postižený sourozenec je dělat nemůže, případně by je zvládl jen s velkými obtížemi. Rodiče by měli uznat a pochopit výjimečnou situaci, jíž musí nepostižené dítě čelit, a věnovat mu náležitou pozornost, podporu a porozumění.

Žárlivost vzniká i v podpůrných skupinách. Vzhledem k tomu, že dvě děti s naprosto stejným postižením nikdy nejsou stejné, slova mohou vyvolat různé emoce. Někdo víceméně mávne rukou a řekne, že existují mnohem horší problémy, než má vaše dítě, ať jste vděční za to, co máte. Jindy se setkáte s dětmi, kterým se daří lépe než vašemu dítěti, a právě v tu chvíli pocítíte žárlivost. Je to tak naprosto v pořádku, skupiny jsou zde přece proto, aby nám zprostředkovaly sdílení pozitivních i negativních zážitků a zkušeností. Chceme-li sdílet dobré i špatné s lidmi, kteří chápou naši situaci, pomáháme sobě i jim. K pocitům druhých bychom však vždy měli přistupovat citlivě. Nemusíme druhé chápat, ale měli bychom jejich pocity respektovat.

Je skutečně důležité, abychom pochopili, že svoji situaci nebo zdravotní problémy dítěte nezměníme žárlivostí ani závistí. Zkusme se proto od těchto emocí oprostit, snažme se najít radost ve vlastním životě. Bude to obtížné a budeme potřebovat někoho, kdo nám porozumí, kdo s námi bude soucítit a kdo nám pomůže zvládnout naše pocity.

 

Autorka: Silvia Lawniczak

Zdroj: Jealousy - Special Mommy Chronicles, http://www.sleepingangel.com /smc.htm, publikováno s laskavým svolením autorky, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Zuzana Jungwirthová, redakce Dagmar Brejlová




Související články

Neříkej, že mi rozumíš…
Lidem, kteří mají tendenci kritizovat rodiče nacházející se v náročné životní situaci, bych chtěla vzkázat: Vyměňte si to se mnou na jeden den. Na jediný den. celý článek

Charakterizuje vás postižení vašeho dítěte?
Mnoho let poté, co se můj syn narodil, to bylo téměř jako by Epidermolysis Bullosa, jeho kůži ničící nemoc, určovala, kdo jsem já. celý článek

Sklíčenost
Trpí-li naše dítě chorobou, která může kdykoliv ukončit jeho život, nutně přicházejí období, kdy v nás jeho stav vyvolá sklíčenost. Co to znamená? Jak se s tím vyrovnáme? Můžeme něco udělat? celý článek

Kvalita života
Věřím, že existuje mnoho a mnoho věcí, jež mohou rodiče udělat pro zlepšení kvality života svého dítěte. celý článek

Lekce lásky
Novopečení rodiče dítěte s postižením často pochybují, jak budou schopni milovat dítě, které se odlišuje od takového dokonalého snu. Ale čas a naše děti nás naučí skutečnému významu lásky. celý článek