O životě ve zlaté kleci


¨

 Zlatá klec je jedna z mocných metafor, které kolem našich uší čas od času přeletí. Jako každá správná metafora, i tato v sobě obsahuje určitý skrytý paradox. Když hovoříme o metaforách, musíme mít na paměti, že v jejich obsahu se mnohdy skrývají dvě protikladné síly. Na jedné straně tu máme klec, která nám asociuje vězení, zajetí, omezení či spoutání. Klec vnímáme zpravidla jako něco negativního, svazujícího (o to více v současné době ve znamení aféry klecových lůžek). Na druhé straně tu máme zlato, které můžeme spojovat s bohatstvím, mocí, krásou a leskem. Zlato pro nás obvykle představuje bohatství a přepych, který může být objektem mnoha tužeb.

I když se v běžném rozhovoru a uvažování o věcech obvykle neobtěžujeme hledat paradoxy skryté v mnoha metaforách, metaforám obvykle velmi dobře intuitivně rozumíme. Metafory nám umožňují popsat skutečnost velmi výstižným a krátkým způsobem.

Prostředí zlaté klece útočí na každého z nás s každým všedním dnem. Obecně může představovat zlatá klec všechny situace, kdy nám něco, co máme rádi, brání v tom, abychom se vymanili ze známého prostředí, ve kterém jsme uzavřeni a podívali se zase o kus dál.

Zlatá klec patří určitým způsobem do života každého z nás. Velmi zajímavá je tato metafora v oblasti integrace lidí s postižením. Zdá se, jako bychom lidem s mentální retardací často připravovali prostředí, pro které je metafora zlatá klec více než výstižná. Zlatou klec vytváříme velmi známými jevy, které jsou předmětem časté kritiky mnoha stran. Mohli bychom sem zahrnout hyperprotektivní výchovou, která rozmazluje a vede k pohodlnosti, pobírání příspěvků, které jsou přímo podmíněné nečinností a prokázáním „dostatečné míry neschopnosti“, organizovanou zábavou dětského typu, která je ovšem určená pro dospělé atd. Podobných jevů bychom našli mnoho.

Položme si tedy zcela zásadní otázku. Proč tomu tak je? Proč se dá situace mnoha lidí s mentální retardací vystihnou pomocí této metafory?

Jak jsem již uvedl v předchozích odstavcích, i když je obsahem metafory zlatá klec paradox, přesto je výstižná a pro popis skutečnosti se hodí. Není to snad tím, že bychom za paradoxní mohli pokládat i samotnou skutečnost?

V kontextu integrace lidí s mentální retardací se skutečně v praxi setkáváme se dvěmi různými sílami. Na jedné straně je tendence zajistit lidem s postižením kvalitní péči, na kterou mají beze sporu nárok. Tato síla má podobu růstu finančních příspěvků na péči o osobu blízkou, zvyšování možností ústavů sociální péče a nárůst kvality jejich péče apod.

Druhou působící silou je tendence zapojit osobu s mentální retardací do fungování majoritní společnosti. Tato síla má podobu snahy o vyrovnávání příležitostí, navštěvování běžné základní školy, snahy o získání místa na otevřeném trhu práce apod.

Kdybychom se pustili do kritiky první síly, byli bychom považováni za necitlivé, sociálně tupé burany, kteří nemají srdce. Kritikou síly druhé bychom získali status propagátora segregace a zpátečníka.

Jak z toho ven? Asi nám nezbývá, než se s těmito silami smířit a přijmout fakt, že budování kvalitního a pohodlného prostředí může komplikovat přechod do běžného nepohodlného života plného povinností. Přičemž obojí je naším cílem. Paradoxně. Jak jinak.

 

Autor: Martin Lečbych, MartinLecbych@seznam.cz, http://martinlecbych.sweb.cz

 

 
Materiály na serveru Dobromysl.cz jsou pouze obecného informačního a vzdělávacího charakteru.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.
Tento server byl vytvořen za finančního přispění Evropských strukturálních fondů.
Názory zde prezentované vyjadřují postoje dodavatelů obsahu, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropské unie.
Dobromysl.cz, ISSN 1214-2107, Copyright (c) 2002 - 2013
MÁME OTEVŘENO? o.s. a dodavatelé obsahu
příspěvky, dotazy, spolupráce: redakce@dobromysl.cz